Mičánek Motorsport powered by Buggyra

Pojďme se na začátek vrátit k té loňské „divné“ sezoně. Sáhl sis někdy na dno?
Na dno spíš ne, ale dva momenty byly opravdu těžké. Prvním byl jarní lockdown, kdy nikdo nevěděl, co bude. Nevědělo se, co virus dělá, jak je nakažlivý. Zastihlo nás to uprostřed přípravy na sezony a najednou se všechno zastavilo.

A ten druhý moment?
To byl celý ten podzimní „sprint“. Za normálních okolností máme závody rozložené vždy s několikatýdenními pauzami a tady jsme jeli v taktu ob dva týdny. To bylo extrémně náročné na logistiku i psychiku všech.

Na konci toho tažení ale byly skvělé výsledky z posledního závodu na Paul Ricard.
Ano, ale ta cesta k nim byla hodně trnitá. Ten podzimní zlom začal v Barceloně druhý víkend v říjnu. Ve čtvrtek tam měl Jakub Knoll nehodu, dva dny byl v nemocnici. To naštěstí dopadlo dobře, ale pro tým to nebylo nic příjemného. A pak tu bylo úplně zničené auto.

A na opravu jste měli dva týdny.
Kéž by. Ve Spa se začínalo už o den a půl dřív, takže jsme tam museli být v úterý 20. října. To znamená devět dnů po odjezdu z Barcelony. Pár dní jsme věřili, že to auto dáme dohromady, ale to prostě nebylo reálné. Do toho se ten stejný víkend jel Hungaroring, kde startoval Michal Makeš. Museli jsme tým rozdělit na dvě části, to bylo logisticky náročné.

Pak se to ale v dobré obrátilo...
Z téhle situace jsme dokázali vytěžit dvoje stupně vítězů. Libor Dvořáček s Kurtem Wagnerem skončili na podiu ve své třídě, a o dvanáct set kilometrů dál Michal Makeš dojel třetí v TCR na Hungaroringu. Oběma půlkám týmu to nezávisle na sobě neuvěřitelně vlilo krev do žil. A myslím, že se to projevilo i v obrovské motivaci na Paul Ricard, kde jsme byli dvakrát druzí.

Takže ve finále jste byli se sezonou spokojení.
Když to shrnu, tak ano. Broňa Formánek v konečném pořadí obsadil ve třídě Pro-AM páté místo a korunu tomu nasadil právě na Paul Ricard těmi dvěma druhými místy ve dvojici s Josefem Zárubou, který nahradil zraněného Kubu Knolla. A příjemně překvapili i Libor Dvořáček s německým pilotem Kurtem Wagnerem v LB Cupu. Vybojovali jedno vítězství a šestkrát byli na stupních vítězů.

Čeká tým nějaká větší změna na letošek?
Management a zázemí zůstávají stejné. S jezdci stále jednáme. Počítám, že pojedeme ve stejné sestavě jako v roce 2020, ale ještě to není uzavřené.

Tím pádem se dá zeptat i na ambice.
Jedno auto bychom chtěli mít ve třídě Pro-AM a máme cíl útočit na bednu tak, jak jsme to ukázali na podzim na Paul Ricard. Víme, že na to máme a teď chceme dokázat, že umíme jezdit vyrovnaně a na taková umístění dosahovat stabilně.

Jedna z věcí, kterou jsi zmiňoval po loňské sezoně jako slabinu, je střídání jezdců. Opravdu je to tak zásadní?
Loni to pro nás bylo trochu zakleté a bohužel Super Trofeo je tak vyrovnané, že se každá chyba projeví. Spíš šlo o drobnosti a nedorozumění, kterými jsme se ale ošidili o čas. Letos na testech se na to zaměříme, opakování je matka moudrosti. Pro nás jako tým je nepříjemné, že jsou to nahodilé chyby a nedá se na ně dost dobře připravit.

Jak vůbec vypadala příprava jezdců v té covidové sezoně – hlavně z jara? Nejviditelnější počin byl šampionát v e-racingu pod hlavičkou ESET Cup.
Já nikdy zastáncem tohoto závodění nebyl, ale pod patronací ESET to mělo skvělou úroveň. Nebyla to jen zábava, ale mělo to asi i nějaký tréninkový rozměr. Právě díky ESETu se tam sešlo asi dvacet jezdců, kteří ten šampionát jezdí. Rosina, Záruba mladší, Makeš, Galaš... Všechno kvalitní jezdci.

A platí, že kdo je dobrý na asfaltu, je dobrý i v simulátoru?
U většiny ano. Taky proto jsme vyhráli. (smích)

Dá se simulátor použít pro přípravu na suchu?
Ano, ale není to samozřejmě náhrada skutečných testů. Je to dobré na to si oživovat tratě, nebo se učit nové. Ale simulátor za jezdce nic neodmaká. Takže samozřejmě klíčová je fyzická příprava, několikrát týdně tréninky. Ta hodinová zátěž při závodu je z pohledu fyzičky i psychiky velmi náročná. Klíčové jsou ale samozřejmě testy. Co nejvíc se snažíme pracovat s daty – srovnáváme je meziročně i napříč mezi jezdci. To je dnes skoro zásadní složka, pokud chcete být úspěšní.

Jaké ambice bude mít Michal Makeš? Jaké má v týmu postavení?
Fungujeme jako dvě party, o Michala Makeše se stará můj brácha Tomáš, který ho i koučuje po stránce jezdeckého stylu. Potkáváme se na testech a všichni ho berou dobře. Je to mladý kluk, má toho hodně před sebou, ale na druhou stranu i za sebou. Vítězství v našich barvách v Clio Cup a úvodní představení v TCR s dobrými výsledky. A to pominu, že jsme na jaře dostali relativně pozdě auto a kvůli covidu nestihli testy. Nebýt toho, měl Michal ten start v TCR ještě snadnější. Bereme to každopádně tak, že mu máme co předat a naopak si v něm můžeme vychovat budoucího top jezdce.

Takže když si přijde pro radu…
… tak ji vždycky dostane. Od jezdců, ode mě i od inženýrů.

Už tě zkoušel ukecat, ať mu půjčíš Lamborghini?
Zkoušel. A už se mu to i povedlo (smích). Zatím si zkusil Gallardo, ale určitě to na mě letos zkusí znovu. Tak uvidíme. Neberu to tak, že je to pro něj nějaká atrakce, ale posun v jeho učení. Čím rychlejším autem se sveze, o to líp pak může jet tím pomalejším.

Lamborghini Super Trofeo má momentálně statut nejrychlejšího cupového závodění na světě. Jak moc je startovní pole vyrovnané?
Auta jsou prakticky stejná a konkurence je velmi vyrovnaná. Jsou stanoveny parametry jako hmotnost, výška, maximální odklon kol, je regulovaný počet sad pneumatik. Získat v tomto systému pravidel nějakou výhodu je opravdu hlavně o umění týmu pracovat s daty. A samozřejmě o jezdci.

Má Lamborghini k týmům stejný přístup?
Přístup Lamborghini je, řekněme, spravedlivý. Pravidla se dodržují striktně, ale samozřejmě je fajn mít osobní kontakty. Ani ne na samotné Super Trofeo jako na jiné závody. My třeba nejvíc podporu továrny cítíme na závodech zónového mistrovství, kde pro ně testujeme různé díly. Jsme jeden z mála týmů, který jede double program, takže i pro Lamborghini je to zajímavý způsob, jak vyzkoušet něco nového. A já jsem hrdý, že se nám tento statut jako českému týmu podařilo získat.

Pojedete české zónové mistrovství i letos?
Ano, chtěli bychom jet double program už třetí rok po sobě. Klíčové je, aby nám to nekolidovalo s šampionátem. Pokud to půjde, tak pojedeme sprinty i vytrvalost. A samozřejmě Michal Makeš jej s Cuprou pojede celý.

Ještě zpět k technice: jsou to tři roky, co jste Huracany představili. Chystá se nějaký upgrade?
Pro letošek továrna plánovala velký upgrade, kvůli situaci s covidem se ale posunul o rok. Pro letošek jsou změny spíš kosmetické a zásadní kroky by měly přijít na podzim.

Počítáš s variantou, že i sezona 2021 bude v „covidovém“ režimu?
Nepřeju si to, ta atmosféra setkávání s fanoušky i našimi partnery, sponzory nebo přáteli nám všem chybí. Ale pokud to tak bude, jsme na to připraveni. Závodům dáme sto procent jako vždycky a pak už je to jen o naší disciplíně a pravidlech, která striktně dodržujeme. Když to srovnám s loňskem, jsem mnohem klidnější. Když to nastane, víme, do čeho jdeme a budeme na to připraveni. Vlastně už to může být jen lepší.

V loňském roce sis kvůli covidu sám moc nezazávodil.
To je pravda. Tam kde jsem měl jet vytrvalost, byly závody zrušené. Ale aspoň jsem testoval a užil jsem si všechny exhibice, které jsme jeli – třeba v Náměšti na vrchařských závodech, nebo na supermotu v Hrušovanech nad Jevišovkou. Takže vlastně jsem si celkem zajezdil.

Jen ne závodně.
To je život. Snad si to letos vynahradím a budeme se pravidelně objevovat ve vytrvalostních závodech zóny střední Evropy.

MIČÁNEK MOTORSPORT powered by BUGGYRA