Mičánek Motorsport powered by Buggyra

Tým Mičánek Motorsport powered by Buggyra má za sebou téměř dokonalou sezonu. Boj o titul v Lamborghini Super Trofeo Europe, dominance v seriálu TCR Eastern Europe. Hektická sezona vyvrcholila Jiřího Mičánka jr. na podzim šestitýdenní závodní šňůrou bez přestávky. „Letošek byl extrémně náročný, ale na druhou stranu je to skvělá motivace do dalšího roku,“ říká manažer týmu na prahu roku 2022.

Kdyby ti někdo před rokem, když jsi rekapituloval sezonu 2020, řekl, že budeš mít jako týmový manažer na kontě prakticky vicemistrovský titul v Lamborghini Super Trofeo Europe, mistrovský titul v TCR Eastern Europe a jako závodník budeš sbírat poháry ve vrchařských závodech, co bys mu řekl?
Byl bych falešně skromný a říkal, že je před námi spousta práce. Ale v koutku duše bych věřil, že to všechno je možné. Ty výsledky, kterých dosahujeme, jsou prostě odrazem maximální profesionality, se kterou tým funguje. Jasně, mohla se spousta věcí pokazit, ale i kdyby to nevyšlo, věděli bychom, že jsme pro to udělali všechno.

A na druhou stranu mohly některé věci být i lepší.
Určitě. Smůla se nám několikrát nalepila na paty hlavně v Super Trofeo. Ne úplně spravedlivé penalizace, nešťastně „načasované“ výjezdy safety car. Možná by Broňa Formánek s Pepou Zárubou ten titul v Pro-AM neměli, ale rozhodně by to bylo napínavé až úplně do konce.

Pojďme popořádku: začátek sezony?
To úplně optimisticky nevypadalo. Zase lockdown, nejistota. Do toho přišla nemoc Kurta Wagnera a bylo jasné, že ho bude limitovat minimálně několik měsíců. Pak se zranil Libor Dvořáček. A my byli v situaci, kdy jsme měli na sezonu nachystaná tři Lamborghini a posádku pro jedno. Ale všechno zlé je k něčemu dobré. Zas byl prostor třeba právě na ty vrchy. I když to tedy občas bylo logisticky náročné.

Po prvních závodech už to ale optimistické bylo, ne?
U Broni s Pepkem se to zlomilo prvním vítězstvím v Paul Ricard. To byla neuvěřitelná euforie. I tím, že to vítězství rozhodně nebylo zadarmo. Mrzí mě jen to, že jsme jej získali až po protestu na porušení pravidel od soupeře. Nebýt toho, tak Broňa projížděl cílem jako vítěz a tu radost bychom si užili ještě víc.

Možná by bylo dobré připomenout, co se na Paul Ricard stalo.
Došlo k tomu, že Karol Basz předjel Broňu pod žlutými vlajkami a pak ještě vyjel mimo traťové limity. To jsme napadli u race direction a uspěli jsme.

Ve stejné době začal dominovat seriálu TCR Eastern Europe i Michal Makeš s Cuprou.
Musím celé „TCR divizi“ týmu vyšvihnout poklonu. Od Michala, který jezdil skvěle, přes mechaniky až po bráchu Tomáše, který mi hodně pomohl. Kvůli souběhu se Super Trofeo bylo těžké být na všech závodech, on to ale koučoval skvěle. Možná je dobré připomenout, že jsme s Michalem Makešem šli do sezony s tím, že bychom rádi napodobili poslední závod roku 2020, kdy dojel poprvé na stupních vítězů. A on hned v úvodním závodu nové sezony vyhrál. A nebyla to žádný souhra náhod. Prostě na to měl a v dalších závodech to potvrzoval.

Nakonec z toho byl titul.
Byl to úplně dokonalý závěr sezony. Domácí brněnská trať, přímý souboj o titul mezi Michalem a Tomášem Pekařem. Taktizování, nejistota. Michal to skvěle zvládl jezdecky i psychicky. Neměl vůbec lehkou pozici, na brněnské trati byly předokolky v nevýhodě. Bylo jasné, že nepojede o vítězství v závodu, ale že boj o titul se odehraje vlastně ve středu pole. A on to zvládl výborně. Udržel chladnou hlavu a ten titul si jednoznačně zasloužil.

Jestli vás něco v letošní sezoně potrápilo, tak to bylo počasí…
No to je pravda! V Zandvoortu nás doslova vytopila průtrž mračen, která ten víkend zpustošila půlku Německa. Její následky byly cítit i o dva měsíce později na Nürburgringu, který byl také poškozen, a navíc sloužil jako provizorní nemocnice. No a jsem si v uvozovkách užil Brněnského draka. Nejprve se půl dne nezávodilo kvůli mlze – a to byl začátek srpna! – pak jsem zariskoval a vyjel do závodu na slickách a stálo mě to jeden nedobrovolný výlet do kačírku. Naštěstí bez následků.

Pojďme u těch vrchů zůstat. Co tě k nim dovedlo?
Pár závodů jsem jel ještě na začátku kariéry s monopostem pod tátovým vedením. No a teď, když jsme měli jedno auto navíc, jsem si řekl, že by bylo fajn si to osvěžit a dokázat zajet nějaký slušný výsledek. Hlavě jako poctu tátovi, který má z vrchů spoustu titulů a mimochodem také dlouhá léta organizoval právě Brněnského draka.

Což se povedlo.
Myslím, že tři vítězství a tři druhá místa ze šesti závodních rozjížděk jsou hodně solidní výsledek na to, že to není primárně moje disciplína.

Chystáš se na vrchy i příští sezonu?
Uvidíme podle toho, jaký budeme mít program. Pořád platí, že se s maximální profesionalitou soustředíme na Lamborghini Super Trofeo na obě posádky – jak Broňu s Pepkem, tak na Libora Dvořáčka a doufejme že i na uzdraveného Kurta Wagnera. Pokud to ale vyjde, tak se určitě na nějakém vrchu otočím.

Pokud tedy zůstaneme u Super Trofeo, tak jaké ambice můžou mít Broňa Formánek s Pepkem Zárubou?
Předně je potřeba říct, že jsem moc rád, že ve stejné sestavě pojedeme dál. Kluci si sedli a na výsledcích to bylo vidět. S ambicemi jsem opatrný, ale v zásadě platí to, co jsem říkal už loni. Musíme jezdit konzistentně, nedělat zbytečné chyby, nedostávat se do zbytečných kolizí a mít trochu štěstí. Letos jsme se ve všech parametrech zlepšili, ale dokonalí nejsme. Kdybychom byli, tak máme mistrovský titul. Každopádně ambicí je znovu o něj usilovat.

Dobře si letos vedl i Libor Dvořáček. Tři podia v jeho kategorii, šesté místo celkově, i když jel jen půl sezony. Může jít ještě výš?
Musím před Liborem pomyslně smeknout klobouk. Po rekonvalescenci a bez většího tréninku naskočil do závodů, kde musel zvládnout v podstatě dvojnásobnou zátěž. To představuje dohromady víc jak 100 ostrých minut závodů každý víkend. Je to nápor na psychiku i fyzickou kondici. A on to zvládl skvěle, ostatně ta dvě druhá místa a jedno třetí v jeho kategorii LC jsou vcelku výmluvné. A to že zvládl i celé Misano, kde na sebe navazovaly dva závody posledního evropského podniku Super Trofeo a světové finále série, je opravdu hodně velký výkon. Pokud se příští rok vrátí Kurt a Libor na sobě bude dál pracovat, věřím, že by i oni mohli ve třídě LC usilovat o titul.

Na začátku loňské sezony jste přikoupili jedno Lamborghini Huracán. Čeká tým nějaké zbrojení i letos?
Čeká nás zásadní krok – obměna všech aut za novou specifikaci EVO 2. Podle toho, co víme, by se měla zlepšit aerodynamika a brzdy. Uvidíme, jak moc přezbrojí konkurence, ale jestli doteď platilo, že stávající Lamborghini Huracán Super Trofeo EVO je nejrychlejší cupové auto na světě, tak příští rok to bude platit dál, ale bude ještě rychlejší.

A Michal Makeš se nové techniky dočká?
Ještě nechci prozrazovat podrobnosti, ale ano. Určitě se budeme chtít posunout. Nejen čistě z technického pohledu, ale i z pohledu rozvoje Michala a jeho závodnických dovedností. Má na to, aby se ještě zlepšoval a věřím, že časem pro něj – a snad i pro nás společně s ním – bude šampionát TCR Eastern Europe malý a my se budeme rozhlížet, kam s ním jít dál. Každopádně u něj není kam spěchat, je mladý a má dost času se vyjezdit a posbírat zkušenosti i dobré výsledky.

Na jaře jsi při testování říkal, že bys popřemýšlel o tom, že bys ho nechal svézt s Lamborghini. Už v tom máš jasněji?
Věřím, že když na sobě bude makat, tak by Super Trofeo mohla být cesta i pro něj. Společně s know-how, které už z tohoto šampionátu máme, by mohl být i na této úrovni velmi dobrý. Ale to je ještě daleko, teď se budeme soustředit na TCR Eastern Europe, Michalův rozvoj a ideálně i na obhajobu titulu.

Tebe na okruzích uvidíme?
To je všechno otevřené. Znovu říkám – klíčová je pro nás podpora obou posádek v Lamborghini Super Trofeo a vytvoření co nejlepšího zázemí pro Michala Makeše v TCR Eastern Europe. Všechno ostatní se musí těmto dvěma prioritám podřídit. Když to kalendář umožní, tak se určitě někde objevíme. Jak na závodech, tak na exhibicích, které jsme stihli i letos. Skvěle jsme si zajezdili třeba na závodech Supermoto v Hrušovanech nad Jevišovkou, kam se určitě chci vrátit.

Zdroj: REPORT - MM 2021 - Jiří Mičánek - souhrn sezóny