TOYOTA GAZOO Racing Czech - Pódium

Dakar 2024: Ouředníček s Křípalem opět prověřili své motto 'NIKDY TO NEVZDÁM'

V ne zcela obvyklém rozpoložení cestovali letos na Dakar 2024 do Saúdské Arábie Tomáš Ouředníček a David Křípal. Zkušení dakarští matadoři si totiž na rozdíl od minulých Dakarů mohli připadat trochu jako začátečníci. Na trať největšího a nejnáročnějšího motoristického podniku planety totiž vyrazili poprvé s vozem elitní kategorie Ultimate T1+. V barvách nového českého týmu Toyota Gazoo Racing Czech odstartovali na trať v Toyotě Hilux GR T1+.

Daní za možnost usednout do kvalitního stroje však byly hektické předdakarské měsíce. „Příprava nového auta byla natolik náročná, že jsme nezvládli už žádný podzimní závod, ani žádné rozsáhlejší testy a navíc pracujeme s velmi omezeným rozpočtem,“ dodal Ouředníček.

Opravdové závodní sžívání s novou technikou v pouštních podmínkách si tak Ouředníček s Křípalem odbyli až na trati. „Po krátkém rozježdění jsme vyrazili na trať prologu. Auto jsme nastavili dobře a vypadalo to na dobrý výsledek. Před koncem se však na horizontu objevilo auto s francouzskou posádkou v protisměru a narazilo do nás. Ztratili jsme tam minutu, která nás však v tom krátkém prologu stála dvacet startovních pozic,“ popsal Ouředníček.

V první etapě se Ouředníčkovi s Křípalem dařilo, na mezičasech byli nejrychlejšími Čechy mezi auty, ale kvůli vysoké startovní pozici dojížděli až za tmy.  Auto však fungovalo bezchybně a do další etapy tak vyráželi s nadějemi. „Před prvními dunami jsem se rozhodl upravit podvozek, ale to byla chyba. Duny jsme projeli dobře a měli jsme dobrou pozici. Na tvrdém povrchu však kvůli špatně nastavenému podvozku auto odskakovalo a nemohli jsme jet naplno. V této etapě se zkrátka projevilo to, že jsme nový Hilux neměli ještě dobře osahaný. Navíc jsme asi půl hodiny hledali jeden navigační bod, takže nás tato etapa stála několik dalších pozic,“ konstatoval pilot.

Do další etapy odstartovali Ouředníček s Křípalem už s optimálním nastavením podvozku. V dunách pomohli na kola posádce Karla Trněného převráceného na střechu a později ještě posádce polské buginy. „Jeli jsme dobře, ale tato pomoc v nouzi nás stála patnáct minut, které nám pořadatelé nakonec neodečetli. A ta ztracená čtvrthodina nás stála třiadvacet startovních pozic, které se pak v dalším průběhu ukázaly být jako důležité,“ vysvětlil Ouředníček.

Noc před další etapou strávili účastníci ve stanech a omezené byly i možnosti servisu. „Špatně jsem se vyspal kvůli bolavým zádům. Občas se mi takhle ozvou následky zlomeniny obratlů, kterou jsem utrpěl na Dakaru v chilské poušti. Čtvrtá etapa se nám pak příliš nepovedla. Startovali jsme pozdě, a navíc jsem se nemohl ani dobře soustředit. To se muselo projevit,“ říká pilot. Dalšího dne už bylo ale všechno jinak. „Užívali jsme si to, jelo se nám parádně a propracovávali jsme se dopředu tak, abychom si vydobyli lepší startovní pozici do obávané dvoudenní etapy,“ popsal pilot.

Utržené kolo a konec šancí na dobrý celkový výsledek

Do osmačtyřicetihodinové etapy, která byla v celé historii Dakaru novinkou, vyrazili Ouředníček s Křípalem naplno a dařilo se jim i předjíždění soupeřů. S další posádkou z rodiny Toyota Gazoo Racing se podělili o hydraulický olej, ale jinak nebyl důvod zastavovat a Čechům v červené Toyotě patřily časy kolem pětadvacáté pozice. Tedy až do doby, kdy je předjelo jejich vlastní zadní kolo. „To byl obrovský problém. Utrhly se nám všechny štefty, které drží kolo na náboji. Náhradní jsme nevezli a vypadalo to na konec v soutěži,“ popisuje dramatické okamžiky Ouředníček.

Navigátor a také zkušený mechanik David Křípal ale nalezl řešení: „Vezmeme si štefty z ostatních kol!“ Operace se však ukázala být složitější, protože bylo třeba kompletně rozebrat každou ze tří 'dárcovských' polonáprav včetně ložisek a pak pracně vytloukat štefty z každého náboje. To vše by v písku a pouze s příručním nářadím trvalo neúměrně dlouho. „Byla to hrozná práce. David tedy rozebral a zase složil jen jedno přední kolo a rozhodli jsme se jet jen na třech šteftech. Ztratili jsme spoustu času, padla tma a bylo jasné, že už nestihneme dojet do žádného z připravených bivaků,“ vzpomíná jezdec.

Pořadatelé navíc posádce zakázali další jízdu a s odkazem na nebezpečí noční jízdy v dunách jí nařídili přenocování v poušti. Druhou možností pak bylo vyzvednutí posádky vrtulníkem a konec v soutěži. „Naším mottem je 'NIKDY TO NEVZDÁM', takže tohle nepřicházelo v úvahu,“ komentoval jezdec. V okolních dunách našli Křípal s Ouředníčkem ještě další dvě obdobně postižené posádky, a tak všichni strávili chladnou noc u skromného ohně, živeného velbloudí travou a uschlou pouštní vegetací. Bez spacích pytlů či karimatek, jen v propocených kombinézách.

Ráno pak oba Češi pomohli ještě jedné z uváznuvších bugin a vydali se ukrajovat kilometry z další části dvoudenní etapy. Pro jistotu však v pravidelných intervalech zastavovali a ujišťovali se, že kola dobře drží. Příčinou neobvyklé závady mohlo být buď takzvané přetažení a z toho plynoucí vytahané závity šteftů, ale Ouředníček s Křípalem se kloní spíše k verzi, že v manuálu k vozu byl chybně uveden příliš malý utahovací moment. „Nikdy jsem se s tím nesetkal a nevím ani o nikom, komu by se taková věc stala. Už utahujeme kola větším momentem a všechno je v pořádku,“ říká s hořkým úsměvem jezdec.

Etapu sice Ouředníček s Křípalem dokončili s projetím všech bodů, ale pořadatelé odmítli posádce z výsledného času odečíst noc v poušti a na konto jim navíc přibyla jednačtyřicetihodinová penalizace za překročení maximálního dvacetihodinového limitu na dvoudenní etapu. „Tento verdikt rozhodl, že dál pojedeme bez šance na dobré umístění, a navíc budeme startovat až v závěru pole. Tam se jede úplně jiný závod. Ale nestěžuji si. Takto je to v nových pravidlech a nezbývalo nám nic jiného než to akceptovat. A díky tomu, že jsme ujeli etapu celou, jsme mohli zůstat v hlavním závodě,“ komentuje Tomáš Ouředníček.

Na chvostu se jede jiný závod

Dvoudenní etapa znamenala též předěl v soutěži a přesun do Rijádu, kde účastníci strávili jediný den bez závodění. Do dalších částí soutěže pak už Ouředníček s Křípalem vyjížděli kvůli gigantické penalizaci v pozdějších časech, vždy je čekalo proplétání se mezi změtí pomalejších aut a bugin a často se dojíždělo za tmy. „Naštěstí jsme neměli žádné technické problémy a zvládali jsme to myslím celkem dobře. Relativně dobře jsme projeli i podstatnou částí obávané jedenácté etapy, což byla vyloženě rozbíječka se spoustou zlomyslných pastí. Bylo nutné jet opatrně a s rozmyslem, ale ani to nebylo zárukou toho, že dojedete,“ zdůrazňuje pilot.

V této předposlední etapě se Ouředníček s Křípalem ale tak trochu chytili do vlastní pasti. Předjeli několik aut a bugin a před sebou měli čistou trať až do doby, kdy přijeli ke shluku bloudících bugin a aut, hledajících jeden z navigačních bodů. David Křípal bod našel a celá skupina se vydala za nimi. „Rychle jsme dojeli jednu buginu, která hodně prášila a nic jsme za ní neviděli. Pořád nám neuhýbala a když najela do úzkého kaňonu, trefili jsme v totálním prachu malý strom. O ten se naše auto zvedlo a museli jsme ho vyprostit. Mezitím však do nás zezadu narazil už druhý Francouz na tomto Dakaru. Tentokrát to ale bylo zezadu. Zůstali jsme tam tedy zaklíněni oba, nemohli jsme ani dopředu ani dozadu a museli jsme čekat na někoho, kdo nás vytáhne,“ vzpomíná pilot. Do bivaku tak dorazil červený Hilux se zničenou zádí a rozbitým čelním sklem.

Dvanáctou etapu na pobřeží Rudého moře sice mnozí považovali za „mávací“, ale její necelé dvě stovky kilometrů vedly složitým terénem. „Byly to krásné cesty, ale byly v nich poschovávány skály a ostré kameny. Doufali jsme, že si ji alespoň užijeme, ale pak jsme viděli pár ztroskotaných bugin a motorkářů a totálně zdemolovanou Toyotu Hilux V6 italské posádky. V tom jsme narazili do skryté skály a bylo to tak prudké, že čelní sklo opět prasklo. Takže nám vydrželo asi tak sto padesát kilometrů,“ říká pilot.

Do cíle poslední etapy dojeli Ouředníček s Křípalem ve volnějším tempu a mohli si tak vyjet na cílovou rampu pro medaile za dokončený závod. Tomáš Ouředníček jich má ve sbírce již 8, David Křípal pak 6. „Nakonec jsme byli klasifikovaní jako devětatřicátí. Pokud bychom neztratili noc v poušti a nedostali tu obrovskou penalizaci, mohli jsme být v první dvacítce. Ale takový je Dakar. Pro nás je podstatné, že jsme splnili hlavní cíl – tedy dojet a lépe poznat možnosti a schopnosti nového auta,“ řekl jezdec. „A důležité je také to, že jsme jako jedna z mála posádek projeli úplně všechny navigační body a nezískali tak žádnou další penalizaci. Za to patří velký dík hlavně Davidovi,“ zdůraznil pilot. Přes cílovou slavnostní rampu přejelo pouze 38 vozů ULTIMATE ze 70 startujících. Při pohledu na výsledky je jasné, že to byl opravdu náročný Dakar, oba dva vozy továrního týmu Ford skončily za námi, tak stejně třeba vozy Mini a do cíle nedojeli ani někteří z favoritů na vítězství.

Moc gratulujeme ke skvělému výsledku Martina Prokopa i Karlovi Trněnému k prvnímu dojetému Dakaru. Obrovskou radost máme z vítězství Martina Macíka v kamionech a smekáme před 10. místem motorkáře Martina Michka. A samozřejmě všem ostatním českým závodníkům, kterým se podařilo závod dokončit. Toyota Hilux opět dokázala svojí pověstnou spolehlivost, když týmoví jezdci obsadili z top 10 druhé, čtvrté, šesté, sedmé, osmé a deváté místo.

Nyní oba členy posádky čeká krátký odpočinek, ale také příprava na první jarní závody. „Budeme se snažit zabudovat přeplňovaný motor. Zejména ve vyšších nadmořských výškách se u našeho atmosférického motoru projevovala ztráta výkonu a proti vozům s turby jsme byli v nevýhodě,“ říká Ouředníček s tím, že letos předpokládá také účast v na závodech v písku. „Mezi nimi chceme určitě na dubnový Morocco Desert Challenge, což je takový náš srdcový závod. S Davidem jsme tam už zvítězili, ale také vážně havarovali,“ říká Ouředníček.

A přestože jeden Dakar sotva skončil, je třeba už myslet na další. „Náš projekt koncepční spolupráce českého závodního týmu a managementu Toyoty je naplánován na pět roků, takže jsme v podstatě pořád na začátku. Můžeme slíbit, že budeme celý rok poctivě pracovat, abychom si zasloužili podporu našich partnerů a fanoušků a mohli tak být na příštím Dakaru ještě silnější,“ uzavřel Tomáš Ouředníček, pilot dakarského týmu Toyota Gazoo Racing Czech.

Zdroj: Newsletter Ultimate Dakar Racing